Jo, letošní rok ještě nekončí, ze všech stran se na mě valí práce a stres a já namaloval nejvíc obrazů za poslední možná 4, možná pět let. Mám pocit krize, živelně nezvladatelné (a tedy k ničemu) inspirace, na paty funících důsledků prokrastinace, ale plátna, ta pomalovaná, stejně přibývají, a to i ta velká nebo taková ta střední, která mají délku...
Někde jsem tu už asi psal cosi o tvůrčí krizi. No ona je ta psychická stránka člověka a společnosti dneska obecně asi nějak nemocná. Různá vyhoření, krize identity, krize středního věku, sociální úzkost atd, atd …. to je dnes vlastně takový standard. Nejde o nic nového, toto tu bylo vždy, ale současnost přeje sociálním sítím a z propagace stresů se...
... v Katedrálním chrámu Tří hierarchů v rumunském Temešváru.
Tomuto obrazu jsem se věnoval před časem, tehdy jsem sem nasypal text o tom, jak se proměňuje za různých světelných atmosfér - denní, soumračná, podvečerní... A co teprve, když se povede šikovně položit mobilní telefon kolem poledne do cesty slunečního paprsku, dopadajícího na stůl... Bavilo mě pozorovat tuto animaci, obraz dostal nový aspekt...
Pustil jsem se do práce na novém obraze. Jeho motiv je poměrně starý, je v mé hlavě a skici uložen už minimálně 5 let. Je to moment z pobřeží polského Baltu. Obraz se může jmenovat racci, ale třeba i tlesknutí - je to okamžik vyplašení na pláži sedících racků. Dlouho jsem přemýšlel, jak to celé pojmout, jedná se o obraz...
Nejsem úplný příznivec abstrakce. Většinou mi přijde velmi samoúčelná, arogantní a s tím, jak se protrhávají stavidla imaginace a rozevírají nůžky společenského přijímání umění, mám pocit, že abstraktní dílo nepřináší mnoho inovativního. Originál, snad, ale inovace v něčem, v čem už nejsou hranice? Každopádně, mám pocit že víceméně každý zvládne...
Tak jsem se k tomu zase dostal... měl jsem od posledního použití štětce poměrně dlouho mezeru - někdy to tak prostě je - a upozadil jsem všechny vjemy, které se s malováním pojí. Díky tomu ale znovu cítím, jak na mě vznikající obraz působí... mluví... Jako první přijde efekt živelného nastřelení prvních dojmů. Dílo je ještě neochočené, nesvázané,...
Když se pustím do malování, volím často motivy, v nichž chybí barvy, které jsou pro člověka obecně opojným lákadlem. Jednou z nich je červená. Nemyslím magentu, která je základní matricí pro celé spektrum teplých tónů. Ano, tu v zásadě používám, ale zde je ingrediencí pro něco jiného a to jiné, ať už je to kaštanová, hnědá, oranžová, tmavší...
Sedím na mezi pod mohutnými masivy italských Dolomit a snažím se zachytit moment. Myslím si, že se mi světlo nijak zvlášť nemění, je zataženo šedavou dekou, včera vytipované kulisy modrých a bílých hor jsou dnes hlavně šedé, masiv s fragmenty ledovce ve středu není vidět vůbec. Je to k vzteku! V duchu jsem už totiž viděl obraz hýřící kontrasty, ale...