Zamyšlení...

... v Katedrálním chrámu Tří hierarchů v rumunském Temešváru.

V "hlavním městě Banátu"  jsem byl několikrát, ale poprvé před zavírací dobou, takže jsem toho využil k návštěvě. Světlo je pohlcováno vonným oparem ze zapálených kadidelnic a dotváří posvátnou atmosféru chrámu, zasvěcenému třem svatým – Basileu Velkému, Řehoři Bohoslovci a Janu Zlatoústému. Domu páně není ani sto let a jeho stavitelé se údajně inspirovali slavným dómem Hagia Sofia, ale nic z toho mu neubírá na úctyhodnosti. 

Je tu vcelku klid, několik věřících absolvuje kolečko kolem ikon a relikvií a všude zní jen občasný šepot a ozvěnou rozmazané kroky. V tom posvátnu mě přepadá nutkání formulovat modlitbu, ale nějak to úplně nejde, zprvu cítím v hlavě nějakou "rušičku signálu". Ale i tak, pozvolna dávám slova myšlence, aby se dala sdělit.

"Pane, zachovej mi dar pochybností. Pochybnosti mi dodávají prostor k dialogu, dialog vede k poznávání, které vytváří další pochybnosti, že lze dosáhnout poznání. Dej mi i sílu se s pochybnostmi o pomíjivosti a zbytečnosti vypořádat jejich pokořováním, proměnou na poznávání, a tím touhu dále objevovat, něco nového tvořit a těšit se z prostoru, který není ohraničen arogancí, jistotou toho, že vše již bylo dáno slibem posledního soudu, odevzdaností a nakonec trvalou melancholií, což mohou být důsledky cest jistoty.

Netoužím po cestě ovce po zaslíbených pastvinách, tedy po dané jistotě, pro niž stačí jen bez výhrad věřit. Nechci se ale pro to zříkat boha, protože jsem dostal volnou a poněkud neklidnou mysl, která se ptá a věci kolem považuje. Toužím po dialogu, ne po odtržení. Vážím si proto pochybností, aniž bych na jejich základě musel odsoudit víru a posvátno, které mě obklopuje. Není to temnota, ale otevřená náruč a já jsem vděčný, že se mohu nadále ptát, být pozorně slyšen, dostávat odpovědi a vždy nacházet nové cesty, jejichž cíl nepředstavuje jejich konec.

Amen"