Nový obraz po delší době...

Tak jsem se k tomu zase dostal... měl jsem od posledního použití štětce poměrně dlouho mezeru - někdy to tak prostě je - a upozadil jsem všechny vjemy, které se s malováním pojí. Díky tomu ale znovu cítím, jak na mě vznikající obraz působí... mluví... Jako první přijde efekt živelného nastřelení prvních dojmů. Dílo je ještě neochočené, nesvázané, barvy a plochy se rozvíjí od centra, kterým je za modří vrchu Plešivce neviděné Slunce, proces pohlcuje... 

Pak se plátno zaplní a tady už vím, čeho bych chtěl docílit. V porovnání s předchozím momentem je to jako utišení poryvu větru, který rozptýlí pampeliškové chmýří od holého stvolu. Živel se utišil, pírka tiše klesají k zemi, uklidňuji se a přemýšlím o budoucích detailech. Vybavuji si prchavé momenty z místa, které mě přiměly motiv zajmout barvami na plátně.

Pak to začne žít, ve světle žárovky dýchá z obrazu oranžové teplo...

Na denním světle vše vychladne...

Se soumrakem se stmívá i zdánlivě neživý a nehybný obraz. Tolik toho umí světlo a tolika důkazy mi vlastně předkládá fakt, že objektivně nevím, jak ten obraz ve skutečnosti vypadá - tolikrát může být interpretován a přitom pokaždé jinak!

Chladný západ slunce 2025 - v záložce "krajina"