Další cesta začíná….

Jo, letošní rok ještě nekončí, ze všech stran se na mě valí práce a stres a já namaloval nejvíc obrazů za poslední možná 4, možná pět let. Mám pocit krize, inspirace, nezvládané prokrastinace, ale plátna, ta pomalovaná, stejně přibývají, a to i ta velká nebo taková ta střední, která mají délku 1 m, jako právě to, které jsem svými titulkem nakousl. Je to cesta, blátivá, výmolnatá, lesní…cesta, která vede k louce, kde se za rohem pasou krávy. Šel jsem po ní asi před měsícem a udělala mi radost tím, co mi v daném dni předvedla. Bahnitá voda s modrými odlesky pod loubím spoře žlutě oděnými osikami a břízami, které část svého šatu již shodily a lehce jím i posypaly hladinu kaluží. Těžko se to popisuje, ale ty příčné blankytné stuhy na rezavé hnědi, ty rozhodly.

Skica nezabrala dlouho, pár vertikál, pár horizontál, ovály s popisem, abych na něco nezapomněl… Když nemaluji plenér, dělám si často jen velmi schématický nákres s popisky, nic líbivého (třeba tady), pak foto (raději několik ze všech stran a detailů) a pak to chvilku zraje…vlastně není vůbec jisté, jestli z toho něco bude. Pokud ale ano, ne vždy se to může podařit, protože řeka, do které se člověk vrací už není. A není tak možné opakovat viděné, vždy je to jiné.

A pokud idea přežije, cesta začíná…

Tato fáze trvá 3 minuty…

Tady, po 10 minutách ještě není rozhodnuto. Vlastně je to dost kritická fáze, kdy je snadné obraz opustit.

Po 2 hodinách už ale začíná dýchat, takže ještě rekapitulace, zatím končím, ale už vím, že se k tomu vrátím, barvy musí trochu zavadnout.

"Cesta, kaluže, podzimní slunce…, olej na plátně, 100x70"